Griechische Grabreliefs aus Südrusslandby Gangolf von Kieseritzky; Carl Watzinger

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Griechische Grabreliefs aus Südrussland by Gangolf von Kieseritzky; Carl WatzingerReview by: V Kerči and Vlad. ŠkorpilListy filologické / Folia philologica, Roč. 36, Čís. 5 (1909), pp. 369-377Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23443286 .

Accessed: 10/06/2014 13:11

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.248.81 on Tue, 10 Jun 2014 13:11:55 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23443286?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Úvahy. 369

/

Úvahy. Griechische Grabreliefs aus Siidrussland. Im Auftrage

des. Kais. Deutschen Archâologischen Instituts herausgegeben von

Gangolf von Kieseritzky und Cari Watzinger. V Berlíně 1909. Str. XI a 148 fol. s 56 tab. a 16 obrázky v texte. Váz. za 50 mk.

Κ. 1884 k žádosti ústředního ředitelství berlínského ar

chaeologického ústavu uvolil se G. Kiesericky, tehdejší hlavní

správce klassického oddělení petrohradské Ermitáže, vydali sborník

starověkých náhrobků řeckých a římských, nalezených v jižním Rusku. Κ tomu cíli byla, pečlivě sebrána všecka literatura, ba

i archivní záznamy, týkající se předmětu, a byly zhotoveny foto

grafie veškerého sem spadajícího materiálu, jenž byl objeven před r. 1889, kdy Kiesericky podnikl zvláštní cestu k Černému moři.

Vídeňská akademie věd dovolila, aby se k vydání sborníku

užilo jejích fotografií náhrobních kamenů, které Angličané za

krymské války uloupili v Kerči a převezli do Britského musea.

Náhrobkům, jež byly vyneseny na jevo po r. 1889, věnováno

mnohem méně pozornosti a péče; něco materiálu přivezl H. Dra

gendorff, jenž cestoval po Rusku r. 1896 (Arch. Anzeiger 1897, str. 1 nn.), trochu H. Gabier, jenž r. 1897 zaopatřil fotografie náhrobních reliefů, které se chovaly v soukromé sbírce J. Suru

čana v Kišiněvě; ředitelové ruských museí, odpovídajíce k ur

čitým dotazům, poskytovali žádaných zpráv, málo vědouce o roz

sahu a obsahu budoucí publikace. Náhrobky z této doby, na

kterých se zachovaly nápisy, byly sice vesměs vydány hlavně ve

Zprávách cis. archaeologické kommisše (v Petrohradě, sv. 2, 3,

10, 14, 18, 23 a 27) a v Zápiscích oděsské arch. společnosti

(sv. XVI—XXVIII), ale pomníky bez nápisů nebyly prozatím uve

řejněny. Watzinger, jemuž po předčasné smrti Kieserického

(1904) bylo svěřeno dokončení a vydání sborníku náhrobních

reliefů jihoruských, nepodnikl zvláštní cesty aspoň do jižního

Ruska, aby se seznámil s nejnovějšími nálezy; a to mělo v zá

pětí dosti četné mezery, jež jest pozorovati v novém díle. Ne

mluvě o tom, že některé zajímavé věci zůstaly úplně nepovšim

nuty, poukazuji pouze k tomu, že při většině náhrobků, vyne

sených na světlo za posledního dvacetiletí, ani se nečiní pokusy o přibližné vročení pomníků, což se vysvětluje prostě tím, že p.

spis. neměl po ruce přesných vyobrazení jejich anebo že jim ne

věnoval dosti pozornosti, když r. 1903 konal cestu po Rusku,

sbíraje látku ke své pěkrié práci o řeckých dřevěných sarkofazích

z dob Alexandra V. P. spis. si stěžuje (str. VIII), že se při dří

vějších výkopech nesestavovaly zevrubné popisy hrobů, nad nimiž

byly nalezeny náhrobní desky, vzaté z cizích hrobů, a zatím si

nevšímá podrobných popisů referentových, vztahujících se k hro

Listy filologické XXXVI, 1909 . 24



370 Ú váhy.

bům, nad nimiž byly nalezeny některé stély. Obracím zřetel jme novitě na 16 náhrobních kamenů, nalezených r. 1903 na severním

svahu Mithridatovy hory v Kerči (podle sborníku Watzingerova čís. 179, 253, 277, 306, 363, 377, 379, 425, 434, 487, 496, 509, 545, 552, 713 a Anhang 3; srv.*referentův popis výkopů v Kerči r. 1903, vydaný v 17. svazku Zpráv cis. arch. kommisse).

Všecky tyto náhrobky pocházejí z téže nekropole I. st. před. Kr.

a I. a II. stol. po Kr., kde mezi jiným byly nalezeny velice za

jímavé tessery ze slonové kosti (na jedné je obraz Augustův; viz článek M. Rostovceva ",ΖΙ,ρβΒΗΪΗ koctahlih inamKH Cfc tóra

PoccÍH« a poznámku B. Farmakovského o nádobě, nalezené

s tesserami, v 10. svazku Zpráv právě zmíněné kommisse, sir.

109 nn. a 125 nn.) a mince bosporských králů Asandra (47—17

před Kr.), Mithradata VII (41—45 po Kr.), Kotya I (45—62 po Kr.) a Kotya II (123—131 po Kr.).

jeamm z nejzajimavejsicn a nejauiezuejsicn ukoiu siuaia

náhrobních reliefů, nalezených v jižním Rusku a především v Pantikapaiu, je správné datování těchto památek, poněvadž na

tomto základě možno určití, kdy a jak se tento obor sochařského

umění v těchto dálných končinách Černého moře počal rozvijeti,

kdy byl v plném rozkvětu a kdy začal klesati, spěje ku svému

úplnému zaniknutí. V této věci jsme skoro úplně odkázáni k epi

grafice a také částečně k věcem, které byly nalezeny zároveň

s náhrobky. Řídíce se dějinami řeckého písma vůbec a srovná

vajíce charakter písma na náhrobcích s epigrafickými památkami,

zjištěnými jmény vladařů bosporských, můžeme vytknouti tylo

jednotlivé etapy ve vývoji reliefů náhrobních z jižního Ruska.

1. Náhrobky V. století před Kristem představují hladké

stély někdy s zaokrouhleným nebo střechovitě otesaným hořejš

kem, na nichž se velmi zřídka vyskytují reliefní nebo barevné

okrasy (srv. čísla 1, 2, 3f, 10 a 20); jen někdy má pomník na

hoře podobu desky s hladkým kymatem lesbickým (čís. 19, z Olbie). Zvláště význačný příklad náhrobků této první třídy po

skytuje stela Tychonova (čís. 1), jež je naplněna na přední a zadní ploše, ba dokonce i na hranách nápisy, tak že pro ba

revnou nebo skulpturní ozdobu nezbylo ani místečka.

2. Náhrobky ze Iv. a III. stol před Kristem buďto postrá

dají veškeré ozdoby (na př. čís. 3 a 4) nebo jsou nahoře ozdo

beny karnýsem (na př. čís 21 a 25), nad nímž se někdy vysky

tuje reliefní vyobrazení granátových jablek (čís. 36 a 37), beraní

hlavy (čís. 39), přílbice mající podobu fryžké čapky (čís. 38), nebo jiné ozdoby; v tomto období objevují se také již prvopo

čátky pozdějšího frontonu (čís. 57 a 71); na několika stélách

zachovaly se namalované pasy nebo široké stuhy, uzlem svázané

uprostřed přední plochy náhrobku (čís. 34), nebo barevný nápis mezi namalovanou větvičkou olivovou a barevným vaječníkem

(čís. 94); lepší představy poskytuje barevná příloha ke spisu Laty



Úvahy. 371

ševovu: » Řecké a latinské nápisy, nalezené v jižním Rusku

v letech 1892—1894« ve sborníku: MaTepiaJibi no apxeoJioriH

Poccíh, sv. 17. V Petrohradě 1895. Nejvíce však v tomto ob

dobí vynikají náhrobky s velice pěknými palmettami a půvabnými

anthemiemi, které krášlí jejich vršky (viz zvláště tab. V—IX). V datování těchto stel nesrovnávám se úplně s p. spisovatelem.

Úpadek této pěkné ornamentiky spadá dle mého mínění již do

konce ΙΠ. nebo snad do počátku II. století před Kristem. Nemohu

na př. souhlasiti, že by anthemion, vydané na tab. IX, čís. 134,

pocházelo teprve ze století I. po Kristu. Nemluvě ani o tom, že

se na rozhraní pohanské a křesťanské éry na severním pobřeží Pontu Euxina ustálil určitý typ náhrobních reliefů s frontonem,

růžicemi, s vypuklými figurami a nezbytným χαίρε, upozorňuji na velice zajímavou starožitnost, nalezenou v hrobě, jenž byl

zakryt tímto úlomkem náhrobku (o tomto nálezu z r. 1907 p.

spisovatel nevěděl). Na krku kostlivce byl nalezen amulet, záleže

jící z gemmy, zasazené do zlata, do níž byl vyryt obraz malé

kostry, hvězda se srpem měsíce a pak číslice ΑΙΣ (r. 211 bos

porského letopočtu = r. 86 př. Kr.); na dobu Mithridata Eupa

tora, pod jehož mohutným žezlem se nalézalo bosporské království

asi od r. 115 do 63 před Kr., ukazují také hvězda a srp mě

síce, rodový to znak Achaimenovců (Th. Reinach: Mithradates

Eupator, Kônig von Pontos. Překlad Goetzův. V Lipsku 1895, str. 29, pozn. 2; stříbrné mince Mithradatovy s týmž znakem viz

na př. v Catalogue of the greek coins in the British Museum.

Pontus, Paphlagonia etc. V Londýně 1889, tab. VIII a IX). Z toho vysvítá, že obsah hrobu spadá do počátku I. stol. před

Kr.; ale nám kromě toho třeba uvážiti, že náhrobek mohl býti

přeražen, otlučen a upotřeben k zakrytí nového hrobu teprve

tehdy, když veškeré příbuzenstvo člověka, jemuž náhrobek byl

původně postaven, vymřelo, vůbec když památka zesnulého úplně

vymizela; a k tomu bylo potřebí aspoň půl století a snad i více.

Aby se tvrzení toto nezakládalo na holých slovech, uvedu dva

zajímavé případy z vlastní -zkušenosti. R. 1902 byl mnou nalezen

hrob, jenž byl zakryt dvěma datovanými stélami z r. 130 po Kr. (Watzinger tab. XVIII, čís. 272) a z r. 214 po Kr. (Zprávy cis. arch. kommisse, sv. 10, str. 32, čís. 24 a sv. 9, str. 120, čís. 265); r. 1907 pak objeven hrob, nad nímž byly nalezeny

stély ze IV. a I. stol. př. Kr. (Zprávy arch. kommisse, sv. 27,

čís. 4 a 11 = W. čís. 671, a, Nachtrage 88 a). Z toho vyplývá, že i svrchu zmíněná stela s anthemiem je asi o století starší

nežli gemma, nalezená v hrobě, a že tedy třeba vročiti ji do po čátku II. anebo snad do konce III. stol. před Kristem. Co se

týká náhrobků, ozdobených nahoře anthemiem a níže vypuklými

figurami (čísla 443, 558, 719, jmenovitě 485 a 669), soudím, že to jsou stély, jichž aspoň dvakrát bylo užito k vytvoření pom níků náhrobních, že tedy anthemia přináležejí jedné době a re

24*



372 Úvahy.

liefní figury s novými nápisy době zcela jiné: čtenář Latyše vova sborníku nápisů ze severního pobřeží Černého moře najde celou řadu příkladů několikerého zpracování stel náhrobních

(uvedu na př. čís. 164 spisu Watzingerova). Arciť nepatří sem

dvě stély, vydané pod čís. 614 a 648, z nichžto první byla po stavena r. 129 po Kr. Severem z bithynského města Tia sclio

vanci Memnonovi. V obou případech třeba přiznali, že nejenom

vypuklé figury, ale i antbemia jsou dílem týchž sochařů, kteří

vydávají smutné svědectví o úplném úpadku svého řemesla. Pouze

tyto dvě stély pokládám za pozdější nejapné napodobení starých

pěkných vzorů, a myslím, že při jich vytvoření, alespoň při čís.

614, byl vzat vzor z ciziny, z Bithynie, odkud pocházel Severus

(podobný případ uvidíme níže, až budeme mluviti o stele Menyl

lionově). 3. Většina náhrobků jihoruských patří do velkého období,

zahrnujícího v sobě II. i I. století před Kr. a I. i začátek II. sto

letí po Kristu. Skoro všecky stély tělo doby jsou svrchu ozdo

beny frontonem s akroteriemi a růžicemi, pod nimiž v jednom, ve dvou, někdy i ve třech čtyřhranných prohlubeninách jsou vy

tesány postavy lidí a koňů nebo jiné předměty, na př. sloupy, lodi a j. Vidíme tu reliefy sedících nebo stojících žen, postavy

stojících mužů, jezdců; na padesáti náhrobcích je zobrazena tak

zvaná herojská nebo pohřební hostina (čís. 687—737); na jednom náhrobku (čís. 550) je vytesána loď na vlnícím se moři, s dvěma

mužskými postavami, sedícími na ni. Vyskytují se také sochy, hrubá poprsí a stély, mající nahoře podobu hlavy nebo lépe ře

čeno terče, sedícího na úzkém krku (čís. 763, 757 aj.). Všecky

náhrobky byly hojně omalovány, jak svědčí zbytky a stopy poly chromie, které se zachovaly nejenom na postavách, ale i na

architektonických ozdobách náhrobků (na př. čís. 407). Při dato

vání tohoto množství náhrobků naskytují se nám nemalé obtíže,

protože pouze tři pomníky jsou určitě datovány (čís. 281, tab.

XIX, pochází z r. 116 po Kr.; čís. 614, tab. XLII z roku 129

po Kr. a čís. 272, tab. XVIII z r. 130 po Kr.) a datum tří ná

hrobků lze stanovití pouze přibližně. Je to stela Athenaidy, ženy C. Iulia Sextilia (čís. 171, tab. XII), jehož jméno ukazuje na dobu C. Caesara, a mimo to dva náhrobky s poprsím bohů (De

metry a Herma), z nichžto jeden je vydán ve sborníku Watzin

gerově na tab. XXVIII, čís. 507 (fragmentární stela s poprsím Herma byla nalezena teprve v březnu tohoto roku a nemohla

tedy býti zařaděna mezi reliefy, vydané p. spisovatelem). Ná

hrobek s Demetrou a vojínem, jemuž Nike klade na hlavu věnec,

p. spis. docela správně vročuje do začátku II. stol. před Kr. (str. 25 a 72), obraceje zřetel na podobné architektonické ozdoby z Mileta, pocházející z let 175—164 před Kr. Κ témuž závěru

možná dospěti také jinou cestou. R. 1876 byla nalezena v Kerči

votivní stela s velice zajímavým nápisem, vztahujícím se dle mého



Úvahy. 373

mínění k téže době, ku které, soudíc dle reliefní výzdoby, při

náležejí čís. 407 a nedávno nalezený pomník s poprsím Her

movým (Latyšev: Inscriptiones regni Bosporani, čís. 19; vyobra zení vot. stély možno nalézti v Compte-rendu de la Commission

Imp. Arch. pour l'année 1877, na str. 246 a ve spise hr. I. Tol

stého a N. Kondakova: PyccKÎa flBepHOCTH. V Petrohradě 1889, str. 27, obr. 25). Ačkoliv na základě toho materiálu, který máme

po ruce, nelze zcela určitě ustanoviti, jaké místo v rodokmenu

bosporských králů zaujímali Pairisades a matka jeho Kamasarye, zmínění v nápise, přece můžeme datovati stelu do II. století před

Kr., majíce na zřeteli jednak charakter písma nápisu (tituli huius

litteratura saeculi II. initio non videtur esse antiquior, praví La

tyšev v uv. spise na str. XXVIII), jednak jemnost sochařské práce. P. Latyšev pronesl pronesl proti Boeckhovi (C. I. Gr. II, 554) a Dittenbergrovi (Sylloge I2, 133) velice pravdě podobnou do

mněnku, že Kamasarye (tuto královnu třeba rozlišovati od man

želky Pairisada I), pojmenovaná v seznamu darů, věnovaných

Apollonu Didymejskému (C. I. Gr. 2855) je totožná s touto krá

lovnou bosporskou a že doba její spadá do II. st. před Kr., po něvadž je v onom seznamu její jméno vyryto hned za jménem

bithynského krále Prusia II., jenž vládl 180—149 před Kr. Z toho vysvítá, že pomník čís. 407 pochází z II. století před Kristem.

Takto jsme tedy určili několik, abych tak řekl, mezníků ve vý

voji architektonické výzdoby a vůbec sochařské práce jihoruských reliefů náhrobních, dle kterých třeba roztřídili ostatní čísla tohoto

třetího období. Řídě se těmito stélami a částečně charakterem

písma nápisů, soudil bych, že všechny náhrobní reliefy, které p.

spisovatel vročuje do III. a II. století před Kr. (mám na zřeteli

pouze ty památky, jež jsou vydány na tabulkách), náležejí spíše do I. století před Kr., vyjímaje čís. 219, 334, 431, 688 a 738, z nichžto jedny dle charakteru písma, druhé pak pro jemnost

práce a oduševnělost postav nade vši pochybnost je klásti do II.

stol. před Kr. P. spisovatel datuje na př. čís. 361 do rozhraní

III. a II. stol. před Kr., číslo pak 449 na konec III. století, řídě

se bezpochyby charakterem písma nápisů, ale zapomíná, že v ná

pise z doby Alexandrovy (Latyšev II, 25), tedy ve druhé polovici I. století před Kr., vyskytují se zrovna taková písmena. Za poslední

práce svrchu označeného třetího období pokládám většinou v sou

hlase s p. spisovatelem čísla 208, 214, 251, 283, 393, 561 a

617 (nalezená před vchodem do též hrobky), .571, 574, 628, 631, 639, 642, 647, 649, 694, 700, 708, 725, 726, 730 a 732, která, soudíc dle přesně vročených tří náhrobků, z let 116, 129 a 130

po Kr., spadají do počátku II. století po Kr. Všecko ostatní ve

liké množství náhrobních reliefů jest dle mého mínění rozděliti

mezi prvními a právě zmíněnými posledními pracemi tohoto ob

dobí, a to tak, že lepši náhrobky (na př. čís. 217, 254, 286,



374 Úvahy.

294, 362, 371, -450, 500, 550, 559, 584, 587) budou přičteny I. století před Kr., ostatní pak I. století po Kristu.

4. Ve druhé polovici II. stol. po Kr. tento obor umění so

chařského v černomořských osadách, jmenovitě v bosporském království úplně zaniká a mizí. 0 tom podávají zřejmé svědectví

zvláště náhrobní stély thiasotů. Náhrobky, jež postavila svým členům tato náboženská bratrstva za I. stol. a na počátku II.

stol. po Kr. (čís. 454, 455, 455 a, 574, 625, 627, 629 a, 645 a 648), jsou ještě ozdobeny reliefy, arciť svědčícími o velikém

úpadku tohoto umění, avšak stély thiasotů z let 210, 214, 217

a (nevydaná ještě) z roku 221 po Kr. (Zprávy cis. arch. kom

misse, sv. 10, str. 31—33, čís. 23—25) postrádají dřívějších re liéfních postav; toliko vrchní část stel je ozdobena hrubě vyte

sanými vysokými frontony s četnými růžicemi, které jsou pod statnou výzdobou těchto náhrobků; stran ostatních osad srv. mra

morový náhrobek chersonneský z II. stol. po Kr. (čís. 50) a stelu

z Olbie (čís. 78). Uûratme se nyní κ jmym stranKam posuzovaného ctila. i\a

str. VII praví p. spisovatel, že se v Pantikapaiu až do I. stol. před Kr. ke zhotovování náhrobkův užívalo výhradně kerčského vá

pence, a že mramor tam pronikl teprve v posledním století před Kristem. Sám spisovatel vyvrací toto své tvrzení tím, že vydal tři mramorové náhrobky z Kerče (tab. III, čís. 59, tab. IV, čís.

83 a tab. VII, čís. 120 a), jež výslovně vroôuje do IV. stol. před Kr. P. spisovateli bylo také obrátiti zřetel k lomu, že valná vět

šina bosporských psefismat a nápisů věnovacích, pocházejících ze

IV. stol. před Kr., byla vytesána do mramoru (srv. Latyševův

sborník, II, čís. 1, 6, 9—11, 13, 14 a j.), z čehož vysvítá, že se

mramor dostal do Pantikapaia zrovna tak záhy, jako do jiných

osad, t. j. již ve IV. stol. před Kr. Dle mých výpočtů (za mathe

matickou přesnost neručím) z 96 náhrobních nápisů bosporských,

pocházejících z V.—III. stol. před Kr., jsou tři vytesány do mra

moru, ostatní do vápence, a ze 438 náhrobků, spadajících do

ostatní doby této říše, je 23 zhotoveno z mramoru, ostatní z vá

pence nebo výjimkou z pískovce; je tedy rozdíl mezi dovozem

mramoru do Pantikapaia v prvním a ve druhém období zcela

nepatrný. Tím ovšem odpadá závěrek p. spisovatelův o osadě, daleko posunuté k hranicím Skythie, kam jen slabě dorážely vlny řeckého proudu kulturního.

Go se týká nápisů, jež jsou vytesány na znova vydaných

náhrobcích, p. spisovatel nespokojil se pouhým opakováním dří

vějších čtení, ale pokusil se v četných případech jednak o opravu

jejich, jednak o rozluštění nejasných a skoro nečitelných nápisů. Jak se to obyčejně stává v tomto oboru epigrafiky, některé ná

vrhy p. spisovatelovy se podařily, jiné však úplně selhaly. Myslím, že možná souhlasiti s opravami v čís. 14, 41 (jméno Γόρδις

vyskytuje se také v čís. 92), 55 a, 75 (známe nyní nápis s žen



Úvahy. 375.

ským jmenem Μύρον, čís. 392), 101 (na fotografii vidím Xrj μάτα, γυνή Ενχαρίωνος χαΐρε; správnost čtení prvního jména

potvrzuje se jmény Χηματίων a Χηματΐνος v číslech 488 a

692], 608, 658, 699 (ponechal bych to, co je na kameni Ί&αίω·

dle gen. Πό&ω 707 a Άλκίμω 182) a 730 a (jméno Άτώσης vyskytuje se kromě uv. místa také v čís. 52 a 414). Avšak ve·

mnoha případech p. spisovatel zaujal při čtení a opravě nápisů

příliš libovolné stanovisko, valně se lišící od střízlivých zásad'

p. Latyševa, jenž se snaží podepříti každou svou domněnku

podstatnými a zřejmými důvody, pokud to arci dovoluje podání

epigrafické. Κ takovým nepodařeným konjekturám p. W. přičítám čísla 162, 268 (pravdě podobnějším by bylo Γλυκάριον, Νεικά

ριον nebo Τνχάριον, jež se vyskytují v nápisech bosporských), 304, 324, 344 (to, co p. spis. pokládá za ligaturu dvou písmen,

je po mém mínění jednoduché H, jehož druhá kolmá hasta má

jako v nápisech keramických tvar srpovitý), 390, 394, 412, 440, 517, 549, 570 a zvláště 732, kde p. spisovatel, sveden asi

jménem Καλητύχη (191), považuje slova 'Ayad-fj τύχγι za jméno ženské Άγα&ητΰχη ! Vydávaje čís. 14 a, p. spis. si nevšiml no

vého vydání tohoto nápisu v 23. sv. » Zpráv cis. arch. kommisse·*

(V Petrohradě 1907), str. 56 n., které bylo pořízeno p. Latyše vem dle nové kopie, nalezené referentem v archivu Kerčského

musea. V čís. 22 p. spis. přidal k prvnímu jménu tři písmena

Άπολλών[ιος], ačkoli na kameni není pro ně místa. (Jméno 'Απόλλων je vyryto dle mého přesvědčení také pod náhrobním

reliefem, vydaným v uv. právě svazku » Zpráv cis. arch. kom

misse*, na str. 23 n., čís. 23 podobně jako v čís. 397 sborníku

Watzingerova a v C. I. Gr. I, čís. 189.) — Gis. 25 doplňuje p. spis. jinak než p. Latyšev, nahrazuje jedno mužské jméno dru

hým; ale dle nohy křesla, jež se zachovala na reliefu náhrobku, lze souditi, že zde byla vyobrazena žena, sedící v křesle (mu žové se tak nikdy nezobrazují) a že by bylo ledy nápis doplniti spíše asi takto: Άντιπ[ατρΙς γυνή] Άπολλο\δώρον χαΐρε]. — V čís. 464 je čisti jméno Παιρίσαλος] ze starších bosporských památek epi

graflckýchazdějintohotokrálovstvíjechvalněa dobře známo jméno

Παιρισάδης, ale po zmizení posledního Pairisada s jeviště dějinného

vyskytuje se v Pantikapaiu pouze Παιρίσαλος (Lat. II, 862 add.; Watz. 222, 253 a 552), jak upozornil již p. Latyšev ve II. díle

svého velkého sborníku nápisů, na str. 299. — V čís. 427 na

vrhuje p. spis. Β[ιέ]ονς, ačkoliv se jméno Βίης dosud nikde nevyskytovalo a snad ani vůbec nevyskytne; proto bych navrhoval, aby se mezera doplnila spíše genitivem známého jména Βίστης (399 a)

Β[ιστέ]ονς, utvořeného podobně jako Άριέονς (437), Μαέονς (507, 543, 656), Μυρέους (299), Τιλλέους (417) a Φαινέονς (277, 663). — Při čís. 473 p. spisovatel nevšiml si toho, že již r. 1900 referentem byla navržena oprava a doplněk Μαστοϋνο[g] dle analogie Καλοϋνος od Κάλους (Latyševův sborník IV, str.



376 Úvahy.

278, addenda, čís. 204; srv. G. Meyer: Griechische Grammatik.

3. vyd. V Lipsku 1896, § 345: Κυρχχ&οΰς, Κνρα&οΰνος). — V čísle 593 opravuje p. spisovatel V. Latvševa a píše Δημοστά

τον, ačkoliv slova Λημοστάτης nelze doložiti žádným příkladem; v Benselerově slovníku vlastních jmen je sice udáno heslo Αη

μόστατος, ale omylem, poněvadž v uv. místě (T. Mionnet: De

scription de médailles III. str. 157, čís. 697) je zcela jasně vy tištěno Δημοστράτου. Čtení Σίο (169), Πασέον (365), Kinoles

(297) a Τανρονλου (ν seznamu osobních jmen na str. 144 a

145) jsou tiskové chyby na místě Χίο(ν), Πασίων, Kinolis a

Ταρονλον (viz čís. 222). Ukážeme ještě na některá nedopatřeni a připojíme několik

poznámek a oprav, probírajíce látku dle stránek a čísel. Na str.

1 praví p. spisovatel, že jméno zesnulého je vyjádřeno genitivem

pouze v číslech 1, 3 f a 3 k; upozorňuji však ještě na čísla

16 g, 19, -j0, 54, 55 a, 56, 57 a, 91 a 102. — Čís. 18 a: zde

p. spis. vroěuje náhrobek s nápisem Ήόισ[τος] 'Έρωτ[ος] do doby císařské, kdežto v Úvodě na str. VIII výslovně praví, že soudíc

dle obsahu hrobu, v němžto byl nalezen tento nápis, náhrobek

spadá do první polovice I. stol. před Kr., a to do doby Mithra

data VI. Eupatora. - Čís. 51. Stela Dioskoridova byla r. 1892

převezena do petrohradské Ermitáže zároveň s čísly 59, 271 a

407. — čís. 79. Dle mého mínění náhrobek Menylliona ze Si

nopy nepatří do sborníku náhrobků jihoruských, poněvadž byl

vytvořen úplně dle vzorů sinopských (srv. D. Robinsonův spis Ancient Sinope, str. 317, čís. 50) a byl přivezen dokonce z M.

Asie, jakž jsem tuším dokázal v Listech fil. XXXV, str. 144 n.; srv. také můj popis hrobu, v němž byla nalezena tato stela, ve

Zprávách cis. arch. kommisse, sv. 30 (v Petrohradě 1909), str.

46, čís. 161. — Čís. 80 a. Pochybuji, že by domněnka o pan

tikapajském původu náhrobku Leonova byla správná, protože na

bosporských stélách nikdy se nepřipojuje k jménům osobním

slovo χρηστέ, běžné v nápisech jiných krajin. — Čís. 83. Nápis

je vytesán do černého mramoru. - čís. 164. P. spisovatel opo minul připojiti, že článek M. Rostovceva byl vydán také v Leh

mannových Beitrâge zur alten Geschichte II, 80 nn. pod názvem:

«Romische Besatzungen in der Krim und das Kastell Charax«. — Čís. 197. Není udáno, že náhrobek byl již dříve vydán ve

Zprávách cis. arch. kommisse, sv. 10, str. 75, čís. 90. — čís.

226 a 315 nalézají se dosud v Melek-Česmenském kurhaně

v Kerči. — Čís. 333. Stela je dosud zazděna v jižní stěně řec

kého kostela v Kerči, kde ji r. 1883 viděl a opsal p. Latyšev;

je zhotovena z bílého mramoru a má 0'71 m zvýši a 0'35 m

zšíři. Nákres, vydaný v novém sborníku, je v celku správný. —

Čís. 360. Vesnice Elteghen, kde kdysi až do doby Plinia star

šího stávalo město Nymfasion, známé ze životopisu Demostbu

nova, leží na východním kraji Krymu, u Kerčského průlivu (viz



Úvahy. 377

můj článek o této osadě miletské v Zápiskách Oděsské arch.

společnosti, sv. XX. v Oděsse 1897, str. 16 nn.). — Čís. 361.

V názvu má býti «bratra Pothionova«. — Cis. 525. Nesprávně udáno naleziště náhrobku (týž omyl jest v Úvodě, str. IX, čís.

7); stela byla nalezena na předměstí Kerče, známém pod názvem

»Glinišče«. Chybu tuto přičíati na vrub L. Stephanibo, dle jehož slov (ΟτΗβττ. Ημπ. Αρχ. Kommhcc h 3a 1868 γο^ή, str. 117)

každý má právo souditi, že pomník byl nalezen na hoře Mithri

datově v Kerči. — Čís. 610. Stela byla vydána také ve sborníku

Latyševově IV, 279. — Čís. 646. O tomto nápise jedná p. La

tyšev také ve Zprávách cis. arch. kommisse, sv. 23, str. 55. —

Čís. 651. Náhrobek Lysiniachův byl vydán také v příloze ke

Zprávě o 384. zasedání Oděsského arch. spolku ze dne 22. října r. 1907, str. 133. — Čís. 706. P. spisovatel· se diví, že mezi

nalezením a koupí náhrobku uplynulo šest let; pomník byl sku

tečně nalezen r. 1890 (srv. Latyševův sborník II, str. 311, ad

denda nova) a koupen obchodníkem starožitnostmi Jerm. Zapo

rožským, jenž ho však užil ke stavbě kamenných schodů; teprve r. 189.6 poštěstilo se referentovi oblomiti majitele, aby vyndal kámen ze schodů a prodal jej Melek-Česmenskému museu.

Opomíjím chyby v ruských názvech knih, uvedených na

str. 146, poukazuje pouze na dva omyly: za prvé, Zápisky cis.

ruského spolku vytfházejí v Petrohradě, kde má tento >polek své

sídlo, a za druhé ΟτιβτΜ IÍMnepaT0pcK0H ApxeojioruyecKofl Kommhc iň vydávají se od r. !859 (letos" Kommisse slavila své

padesátiletí); od založení tohoto ústavu až do r. 1881 vycházelo

dvojí vydání, ruské pod právě zmíněným názvem a německo

francouzské pod názvem Compte-rendu de la Commission Im

périale Archéologique. Od r. 1891 vydávají se tyto výroční

zprávy pouze v jazyce ruském.

Přes všecky nedostatky a mezery, které jsme shora vytkli, vítáme vřele novou práci Watzingerovu hlavně proto, že v ní

po prvé byl sebrán materiál, jenž je rozptýlen po různých mu

seích Ruska a částečně odvezen do ciziny (British Museum) a

že zde po prvé vzata na přetřes nová otázka, která ležela dosud

skoro úplně ladem. Ke vzornému sborníku Latyševovu, ve kterém

jsou shrnuty nápisy, nalezené na severním pobřeží Černého moře,

přidružil se nyní jako doplněk nový sborník s četnými illustra

cemi, dle něhož každý může krok za krokem stopovati vznik,

rozvoj a úpadek práce sochařské v Olbii, v Chersonese, zvláště

pak v hlavním městě království bosporského, v Pantikapaiu, tomto nejzazším majáku osvěty starověké na Černém moři.

V Kerči. Vlád. Škorpil.



Date post:	11-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	phungtram
View:	214 times
Download:	2 times

Griechische Grabreliefs aus Südrusslandby Gangolf von Kieseritzky; Carl Watzinger

Documents