Arogance jako klíčk úspěchuKnow-how pro ženy, které se chtějí prosadit ve světě mužů.

Nezbytnost pro muže, kteří chtějí pochopitsvět žen.

Peter Modler

AROGANCEjako klíč k úspěchuNaučte se prosadit nejen v zaměstnání

PETER MODLER

Autor: Peter ModlerDas Arrogantprinzip. So haben Frauen mehr Erfolg im Beruf © 2011 S. Fischer Verlag GmbH, Frankfurt am Main.

Arogance jako klíč k úspěchuNaučte se prosadit nejen v zaměstnání

Autor: Peter Modler

Copyright © ZONER software, a.s.Vydání první, v roce 2011.Všechna práva vyhrazena.

Zoner Press, katalogové číslo: ZR1131

ZONER software, a.s.Nové sady 18, 602 00 Brno

Šéfredaktor: Ing. Pavel KristiánOdpovědný redaktor: Ing. Pavel KristiánPřeklad: František RyčlTechnický redaktor: Hana FruhwirtováDTP: Dan Zůda

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani pro-středkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejně-ní krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směrujte na:

Zoner PressZONER software, a.s.Nové sady 18, 602 00 Brno

tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245e–mail: knihy@zoner.cz, www.zonerpress.cz

ISBN: 978-80-7413-162-2

Mé dceři

Obsah

Předmluva 9

Kapitola 1Dobytí kancelářeaneb: Co pro muže znamená teritorium 15

Kapitola 2Převaha beze slovaneb: Proč může být obsah zcela bezvýznamný 33

Kapitola 3Útok z čistého nebeaneb: Když vůbec nevíme proč 51

Kapitola 4Moc slovaneb: Jak z řeči učinit zbraň 65

Kapitola 5Žena převlečená za mužeaneb: Proč je znalost cizích jazyků nezbytná 79

Kapitola 6 Šéfčiny zubyaneb: Proč se raději nevyhýbat boji o postavení 99

Kapitola 7 Jeviště jiného druhuaneb: Rivalové, herci a vyděrači 117

Kapitola 8 Služební vůzaneb: Proč symboly moci nejsou k smíchu 135

Kapitola 9 Tykání paní doktorceaneb: Proč by ženy neměly vypadávat z role 151

Kapitola 10 Omyly a slepé uličkyaneb: Jak se přiblížit k slovu na M 163

Kapitola 11 Cena aroganceaneb: Jak dýchat v řídkém vzduchu 179

Kapitola 12 Desatero přikázání aroganceaneb: Jak naučit v zaměstnání muže respektu 189

Dodatek – Literatura 199

| 9

Předmluva

Spoustu let jsem stál v čele řady různých irem, ale od roku 1998 pracuji jako samostatný podnikový konzul-tant. Z osobní zkušenosti znám reálnou situaci manaže-ra, jenž vede podnik z pověření vlastníka, ale i učně, který se chce stát co možná nejrychleji dobrým řemeslníkem, nebo majitele irmy, který ve irmě riskuje své soukro-mé jmění, vysokoškoláka, který svými podněty dokazuje schopnost vědecky pracovat, pracovníka, který zná cenu svého know-how, a také třeba krizového manažera, který se v časové tísni pokouší zachránit podnik. Samozřejmě jsem na všech těchto polích působnosti měl co do činění jak s muži, tak se ženami. Avšak vztahu mezi pohlavími v zaměstnání jsem se jako speci ickému problému začal věnovat teprve během mé poradenské činnosti.

Při vedení seminářů na jedné univerzitě jsem si opako-vaně všímal, jak rozdílně se chovali studenti a studentky v mých seminářích. Protože se určité situace opakovaly ná-padně často, začal jsem se nakonec rozdíly v chování mužů a žen v souvislosti se zaměstnáním zabývat jako vlastním, samostatným tématem a vytvořil a postupně rozvíjel tak-zvané „tréninky arogance“ (Arroganz-Trainings®).

Tyto tréninky se původně zaměřovaly jen na ženy ve vedoucích funkcích irem a jejich cílem bylo naučit je, jak lépe vycházet s mužskými kolegy, zákazníky nebo nadřízenými. Enormní zájem o tyto semináře mě samot-ného překvapil. Řídicí práce samozřejmě existují i mimo okruh vysloveně takto označovaných manažerských

tréninky arogance

(Arroganz-Trainings®)

vztahy mezi pohlaví-

mi v zaměstnání

10 | Arogance jako klíč k úspěchu

a šéfovských pozic a dnes je zřejmé, že metody používa-né v těchto trénincích mohou využívat i ženy, které „řídí“ spíše v jiném smyslu, tedy nejsou činné v klasickém irem-ním prostředí: matky více dětí, učitelky, lékařky, vysoko-školské profesorky a pracovnice ve výzkumu, redaktorky, advokátky a řada dalších.

Tréninky arogance pracují s různými aspekty profesní

komunikace žen s muži (viz www.drmodler.de). K tomu patří zvládnutí řady obecných pravidel chování, v první řadě řeči těla, udržování revíru nebo použití řeči jakožto nástroje moci. Avšak rozhodující pro tyto formy tréninku je, aby účastnice vycházely ze své momentální, konkrét-ní situace, pro kterou chtějí najít řešení. A já jim k tomu v semináři nabízím sparing partnera, na kterém si mohou vyzkoušet více alternativ jednání. Takovýto sparing part-ner musí splňovat pouze dvě podmínky: musí to být muž a musí se umět vyjadřovat.

Zpočátku se sparing partner nenachází v místnosti. Do-vnitř je zavolán, teprve když se začne řešit pracovní pro-blém s nějakým mužem: obchodním partnerem, šéfem nebo spolupracovníkem. Potom si vyslechne popis pro-blému a v následném přehrání konkrétní situace převez-me roli dotyčného muže. Žena, o jejíž problém se při tom jedná, se vrátí na své místo a pozoruje další průběh dění, zatímco její roli v zastoupení převezme jiná účastnice se-mináře. Tím získá připravená scéna poněkud na objek-tivitě, a je proto pro dotyčnou nestranněji přijatelná. Jak se scéna postupně rozvíjí, je žena opakovaně dotazována, jestli je průběh stále ještě realistický, a dle potřeby se prů-běh scény koriguje. Při tomto postupu se jedná o metodu inspirovanou klasickým psychodramatem podle Jakoba Morena.

Zajímavé je, že během let se ukázalo, že pro řeše-ní problému není důležitý věk, vzdělání nebo pracovní

profesní komunikace

žen s muži

sparing partner

| 11

kvali ikace sparing partnera. Skoro nehraje roli, jestli se jedná o sedmnáctiletého žáka nebo o padesátiletého jed-natele společnosti. V jistých situacích reagují téměř všich-ni muži stejně. Zjevně existují reaktivní modely (modely reakcí), po kterých většina mužů sáhne intuitivně a zcela samozřejmě. A pro účastnice semináře je přitom úžasné a naučitelné poznání, že tyto reaktivní modely, kterými se řídí muži, jsou úplně jiné než u žen.

Samozřejmě se v takovém semináři častokrát zpracová-vají i starší události a přitom je položena základní otázka: Proč to vlastně nevyšlo? Proč se to tenkrát tak strašně zvrt-lo? Nalezená řešení jsou pro účastnice většinou stále ještě užitečná a princip řešení dokážou po ukončení semináře bez problémů aplikovat v pracovní praxi. Ke své radosti často dostávám pozitivní ohlasy účastnic, že je „uzel roz-motaný“ a že se prakticky osvědčuje, co se ve workshopu naučily.

V této knize shrnuji na řadě příkladů nejdůležitější po-

znatky, kterých jsem dosáhl v četných trénincích arogan-ce. Přitom vůbec nehodlám doporučovat aroganci jako životní postoj.

Víceméně chápu použité formy arogance, jež jsou v této knize uvedeny, jako nástroje, které by dotyčné ženy měly mít neustále po ruce ve svém „kosmetickém pouzdru“, aby je v případě potřeby byly schopny použít – zdůrazňuji v případě potřeby. Tedy především na pracovišti, kde lze pracovní klima často vinou jistých mužů považovat za pro-blémové. Potom lze sáhnout po tomto kosmetickém pouz-dru a použít vhodný přípravek.

Při tomto přístupu mi nejde o nic jiného než o starou, dobrou rovnost šancí, o jejíž lidské i ekonomické nezbyt-nosti jsem přesvědčen. V tomto směru jsme postoupili mnohem méně, než bychom si mohli myslet. Během let jsem bohužel poznal příliš mnoho podniků a organizací,

modely reakcí mužů

a žen

arogance

problémové pracov-

ní klima

12 | Arogance jako klíč k úspěchu

v nichž pracovní potenciál žen nebrali buď na vědomí vůbec, nebo ho podceňovali (navzdory odlišným a hlasi-tým proklamacím), často ho dokonce otevřeně znevažova-li. Musím přiznat, že se mi toto jednání osobně příčí. Vždyť do irem a institucí nastupuje spousta žen s kvalitním vzděláním a motivací toto vzdělání využít často na hůře placená místa než muži.

V řadě případů se jedná o méně významná místa, která nedávají ani z dlouhodobého hlediska ženám příliš mnoho možností, aby se mohly vskutku plně uplatnit. To není jen nespravedlivé, je i nepochopitelné, jak muži mohou tako-vý přístup vůči ženám považovat za normální; možná je tomu tak proto, že se jim zdá být jednodušší, když na pra-covišti setrvávají jen mezi sebou.

Aby bylo jasno: Vůbec mi nejde o to, abych muže ideolo-gicky zjednodušeným způsobem obecně znevažoval, stej-ně jako nehodlám ani ženy jakkoli glori ikovat. Ale jako muž a podnikatel mám zájem spolupracovat se „silnými“ ženami. A protože chci přinést svůj díl k „rovnováze zbra-ní“ na pracovišti, píšu tuto knihu.

Rád bych ještě poukázal na několik důležitých aspektů:

Tato kniha se nezabývá kon liktními situacemi mezi žena-mi. To by asi dokázala lépe napsat žena; já mluvím výhrad-ně o ženách versus mužích.

Pracovním prostředím, ve kterém působím, je evropská industrializovaná společnost; nemám vlastní zkušenosti s asijským nebo africkým prostředím (i když tu a tam se i ženy z těchto kulturních okruhů nadšeně účastnily mých seminářů).

Zde představené metody nemohou být aplikovány na řešení traumatických zážitků sexuálního násilí nebo ji-ných kriminálních činů. V takových případech je nezbytné okamžitě přistoupit k terapeutickým a trestně právním krokům.

pracovní potenciál

žen

konfl iktní situace

mezi ženami

sexuální násilí

a kriminální činy

| 13

Metody arogančního tréninku také příliš nepomohou, když je pochybná celková organizace nějakého podniku. Na takové strukturální chyby se musí jinak.

Veškeré metody, které zde představuji, jsem dlouhodo-bě testoval a modi ikoval. Nemohu ovšem zaručit, že jsou bezvýhradně vhodné pro každý jednotlivý případ a že nutně musí vést k žádoucímu cíli.

Tato kniha nemá být vědeckým dílem, nýbrž jistým

souhrnem zkušeností s konkrétně představenými návrhy řešení.

Nejsem ani genderový badatel, ani psycholog, nýbrž se z profesionálního hlediska externího poradce v zájmu svých klientek snažím o pragmatické řešení zásadní otáz-ky: Jak mohu (jako žena) produktivně postupovat v pra-covním kon liktu konkrétně s tímto mužem, nebo s těmito muži? Protože postupuji pragmaticky, neštítím se občas i některých zjednodušujících formulací.

Samozřejmě nelze všechny muže a všechny ženy hodnotit stejně. Aby však bylo možné něco tak složitého, jako jsou mezilidské vztahy na pracovišti, rozpoznat, popsat a změ-nit, jsou často takováto zevšeobecnění hodně užitečná.

Veškerá vlastní jména osob v jednotlivých příbězích jsou

vymyšlená a jakákoli podobnost s žijícími osobami může být pouze náhodná a v žádném případě není úmyslná.

Závěrem bych chtěl výslovně poděkovat dvěma ženám,

od kterých jsem se naučil mnoho především o metodice, a to dr. Noni E. Höfnerové z Institutu provokativní tera-pie (Institut für Provokative Therapie) v Mnichově a Evě Lüffe-Leonhardtové z Hamburku za mnohé podněty z oboru psychodramatu.

metody aroganční-

ho tréninku

řešení pracovního

konfl iktu

mezilidské vztahy

na pracovišti

14 |

A děkuji také několika mužům: skvělému Keithu John-stoneovi, který vymyslel improvizační divadlo, a svým bý-valým kolegům ze světa tesařů. Navíc děkuji všem ženám, které mě při mých trénincích poctily svou velkou důvěrou.Váš

Peter Modler

16 | Arogance jako klíč k úspěchu

Obsah kapitoly

Vysokoškolský náfuka 17

Bránění revíru 20

Pozdvižení u poradního stolu 26

| 17Dobytí kanceláře

Vysokoškolský náfuka

Doktorka Wisserová byla docentkou na jedné univerzitě, štíhlá žena kolem třiceti, s designovými brýlemi a poně-kud vyššími podpatky, než je na univerzitě běžně zvykem. Mimo svých učitelských povinností zodpovídala i za pana Merkowa, studenta nižšího ročníku, který jako pomocná vědecká síla (tzv. „pomvěd“) měl vykonávat drobnější kan-celářské a rešeršní práce. Katedra se mezinárodně těšila dobré pověsti; vždy se však kladl důraz také na preciz-nost chodu ústavu, což ale nebylo všem zaměstnancům po chuti.

Především ne pomvědovi, jehož pracoviště bylo v kan-celáři jeho šé ky, doktorky Wisserové. Vůbec mu nedělalo problém, když bez omluvy chyběl v pátek celý den v kan-celáři. V pondělí příští týden se prostě vhrnul do místnos-ti, jako by se nechumelilo. Ani slovo omluvy, ani zmínka o práci, kterou kvůli jeho absenci museli odvést kolegové na katedře.

Doktorku Wisserovou přístup štval, ale cítila se vůči svému podřízenému nejistá. Má vůbec právo pana Mer-kowa kárat? Byla si vědoma, že v případě nutnosti bude muset zanedbanou práci udělat sama, ale utěšovala se: „Aspoň si budu jistá, že je to uděláno dobře.“ Vůbec však z toho neměla dobrý pocit, ale současně si ani nechtěla hrát na velkou šé ku.

Pomvěd Merkow byl o deset let mladší než doktorka

Wisserová: vysoký pohodář v džínách a svetru, s dlouhý-mi vlasy spoutanými čelenkou. Když v roli pana Merkowa vystupoval sparing partner, choval se přesně jako pravý student ve skutečnosti: bez zaklepání rozrazil dveře, s po-hledem odvráceným zamumlal nesrozumitelně pozdrav, hodil batoh na židli a začal listovat podklady ležícími na

absence podřízené-

ho bez omluvy

hrát si na šéfku

18 | Arogance jako klíč k úspěchu

jeho stole. Přitom se vyhýbal jakémukoli očnímu kontaktu s docentkou Wisserovou a tvářil se hrozně zaměstnaně.

I když Wisserová vnímala studentovo chování jako ne-

zdvořilé a podprahově agresivní, neviděla příležitost, jak žádat vysvětlení. Párkrát se o to sice pokusila, avšak Merkow jí pokaždé jednoslovně odsekl, čímž dal najevo, že diskutovat o směšné jednodenní absenci je pod jeho vysoko školskou důstojnost.

Typické je, že žena v takovéto situaci se pokouší co možná nejrychleji dospět k verbálnímu vysvětlení. Než k tomu však stačí dojít, vyšle už oslovený muž spoustu sdělení. Ta ovšem doktorka Wisserová jako sdělení nevní-mala, protože nešlo o verbální výpovědi.

Zatímco doktorka Wisserová zdvořile čekala na možnost navázat komunikaci, měl pan Merkow na práci něco jiné-ho. Jemu šlo totiž o to, aby při příchodu během pár oka-mžiků ovládl prostor kanceláře. Jakmile se mu to podařilo, považoval Merkow situaci v podstatě za vyřešenou – ve svůj prospěch. V tom bohužel nepředstavuje nijak vzácnou výjimku. Můj dojem z mnoha situací na pracovišti je tako-vý, že muži mají podstatně vyvinutější cit pro teritorium než ženy. Ať už je tomu jakkoli, zdá se, že muži – zejména v případě zaměstnání – pociťují výrazný nárůst moci, když mohou zabrat jistý prostor, nebo je jim přenechán.

Podívejme se, jak to probíhá v tomto případě. První

krok: Merkow otevřel dveře bez zaklepání. Druhý krok: Vešel do kanceláře, aniž se na nadřízenou podíval. Třetí krok: Prošel kolem ní bez komentáře. Čtvrtý krok: Pomo-cí batohu okupoval židli. Pátý krok: Posadil se k psacímu stolu a ovládl jeho plochu. Tím byl dovršen proces obsaze-ní teritoria, což pomvědovi dodalo silný pocit jistoty a ne-dotknutelnosti. Je zcela zjevné, že platforma argumentace

oční kontakt

nezdvořilé

a agresivní chování

verbální výpověď

ovládnutí prostoru

teritorium

| 19Dobytí kanceláře

jako rozhovor, či snad dokonce výměna názorů, tady na-prosto nebyla možná. Teprve až se vyřeší teritoriální otáz-ka, bude možno vést smysluplnou komunikaci. Co tedy doktorka Wisserová mohla pro vyřešení tohoto problému udělat?

Použít o něco víc arogance.

Při mnoha pokusech o změnu průběhu této situace se

paní Wisserová opakovaně dopouštěla té chyby, že příliš brzy reagovala výhradně verbálně. To na Merkowa nikdy nemělo vliv. Nakonec ale srdnatě přijala teritoriální výzvu a udělala to následovně:

Merkowův vstup. Dveře se otevřely. Pomvěd byl sotva jeden metr v kanceláři, ale tu ho již doktorka Wisserová zastavila odmítavým gestem ruky, takže se musel zastavit ve výrazném odstupu od jejího psacího stolu. Merkow byl očividně vyveden z míry. Teprve nyní se na něho paní Wi-sserová podívala a nespouštěla ho z očí. Pak položila stále ještě stojícímu Merkowovi pár stručných a přímých otá-zek jako: „Kde jste byl minulý týden?“, „Proč jste mi to ne-ohlásil?“, „Proč vlastně pořád mají druzí dělat vaši práci?“. A snesla i to, když mezi nimi opakovaně vznikly dlouhé, nepříjemné pauzy, jelikož pomvěd nevěděl, co má dělat. Nedovolila mu ani, aby došel ke svému stolu nebo aby si tam odložil svůj batoh. Pak scénu ukončila stručným ko-mentářem „Dobrá, neztrácejme s tím dál čas“ a znovu se vrátila k vlastní práci, aniž by mu dál věnovala pozornost. Pomvěd svěsil ramena a zdál se být naprosto vyřízený.

Docentka se cítila skvěle: něco takového chtěla udělat už dlouho. Další ženy v místnosti, které tuto scénu sledo-valy, byly ovšem skeptické. Něco takového se přece neho-dí! Takové chování jim připadalo příliš nezdvořilé, příliš tvrdé. Zeptal jsem se sparing partnera alias Merkowa, jaké to pro něho doopravdy bylo. A tu mu vyklouzla formulace, která naprosto úžasně ozřejmila rozdílný způsob vnímání

rozhovor a výměna

názorů

teritoriální výzva

nezdvořilé chování

80 | Arogance jako klíč k úspěchu

Obsah kapitoly

Srovnání zájmů vs. potřeba hierarchie 81

Cizí druh 85

Přiznání chyby 91

Ženská řeč – mužská řeč 95

Ženská řeč v kontextu zaměstnání 96

Mužská řeč v kontextu zaměstnání 97

| 81Žena převlečená za muže

Srovnání zájmů vs. potřeba hierarchie

V mezinárodním expresu do Berlína se zeptal jeden ja-ponský pár prodavače občerstvení, čím jsou obloženy jeho sendviče. Muž jim laskavě odpověděl: „This is with Ei.“ (das Ei = něm. vejce) Japonci na sebe pohlédli a zmateně zmlkli. Pro jistotu se zeptali ještě jednou. Znovu dostali tu samou odpověď: „Yes, with Ei. This is with Ei.“

Japonci z toho byli celí vedle a nedokázali uvěřit vlastní-mu sluchu. Oni totiž rozuměli „eye“, což je anglické slovo pro „oko“. Teprve když se jeden ze spolucestujících slitoval a vysvětlil, že se jedná o „egg“ a „Ei“ je německý ekvivalent tohoto slova, vše přešlo v úlevný smích.

Je to taková drobná, veselá historka. Když ale něco po-

dobného vyslechnete podruhé nebo potřetí, můžete si vypěstovat cit pro to, jak velká propast může být mezi ci-zími jazyky. A mnohdy to nemusí být vůbec vtipné. V řadě zaměstnání dochází mezi muži a ženami ke srovnatelným dalekosáhlým nedorozuměním, ovšem častokrát není na-blízku žádný milosrdný překladatel, takže nenásleduje humorné vyústění.

Obzvlášť komplikované je to tehdy, když jsou zúčastnění od samého začátku přesvědčeni, že vlastně vůbec o žádné rozdílné jazyky nejde – protože muži a ženy mají stejná práva, proto také jistě hovoří stejným jazykem. To je omyl, za který se draze platí.

Naštěstí existují lidé, kteří rozdíly řeči mezi pohlavími

systematicky zkoumají. Jednou z těch, kteří se zcela neide-ologicky zaměřili na tyto „pohlavně příznakové jazyky“ se zaměřením na svět zaměstnání, je severoamerická socio-lingvistka Deborah Tannenová. Už po řadu let zkoumá na

propast mezi cizími

jazyky

muži a ženy – rozdíl-

né jazyky

rozdíly řeči mezi

pohlavími

82 | Arogance jako klíč k úspěchu

Georgetown University komunikační chování mužů a žen a roku 1995 uveřejnila svůj podnětný esej „The Power of Talk: Who Gets Heard and Why“ („Moc řeči. Komu se na-slouchá a proč“), v němž zkoumá pohlavně příznakové ja-zyky v ekonomickém kontextu.1)

Tannenová začíná svou práci tím, že reprodukuje jistý rozhovor, který měla s obchodním vedoucím jednoho kon-cernu. Ten jí vyprávěl, že často během pěti minut rozhodne o projektech, na kterých druzí lidé pracovali pět měsíců. Protože on sám nemůže mít všechny detailní vědomosti, aby tyto projekty dokázal věcně posoudit i po obsahové stránce, počíná si při rozhodování podle následujícího pravidla: když se mu zdá být osoba, která návrh podává, sama přesvědčena, že je to dobrý projekt, pak mu dá zele-nou. Pokud ne, odmítne.

Je nasnadě, že za takových podmínek uspějí mnohem spíš muži než ženy. Spousta šéfů to ví, taky já sám jsem to během vlastní pracovní praxe zažil dost často: Když ženy představují nějaký projekt, pak zpravidla neuvádějí jenom jeho silné stránky, nýbrž současně hned i jeho kritické sla-biny – s lehkým akcentem na to druhé. Z odborného hle-diska je jejich argumentace častokrát lepší, střízlivější, avšak jejich sebeprezentace v rámci irmy nebo organiza-ce je tím jednoznačně oslabena.

Obchodní vedoucí zmíněného koncernu ve své naivitě (zdůvodněné ekonomičností práce) prostě předpokládal, že jako muž smí mužská kritéria uplatňovat i vůči ženám. Že to z dlouhodobého hlediska irmě zřejmě příliš nesvěd-čilo, ale pouze jemu osobně ulehčovalo práci, to už je zcela jiná věc. Avšak tohoto dobrého muže je třeba označit za naprosto reprezentativního zástupce mnoha mužských vedoucích pracovníků.

Moc řeči

sebeprezentace

v rámci fi rmy

mužská kritéria

1) Ve vydavatelství Zoner Press vyšla v českém překladu velmi zají-mavá kniha Deborah Tannenové Co to máš zase na sobě? o problé-mech v komunikaci mezi matkami a jejich dospělými dcerami.

| 83Žena převlečená za muže

Tannenová se zmiňuje o rozdílech v mužském a žen-ském řečovém chování už v dětství. Podle jejího pozorová-ní si dívky právě tak jako chlapci vyvíjejí účinné způsoby komunikace. Mezi nimi se ale nachází jeden podstatný rozdíl. Dívky si vyvíjejí řečové rituály, jež se soustřeďují na „samotný vztah“. Zatímco chlapci ve svém způsobu řeči mají sklon kroužit kolem „postavení ve vztahu“.

Dívky si zpravidla hrávají s jedinou nejlepší kamarád-kou nebo v malých skupinkách, přitom spoustu času stráví povídáním. Používají řeč, aby si udělaly jasno, jak blízko k sobě vzájemně mají; například dívka, které svěříš svá ta-jemství, se stane tvou nejlepší kamarádkou. Dívky se učí méně dávat najevo, v čem je jedna lepší než druhé, a více zdůrazňovat, v čem jsou si všechny rovny.

Od dětství se většina dívek učí tomu, že u dívek stejného věku budou neoblíbené, když se budou projevovat příliš sebevědomě – i když tuto skromnost nikdo nebere do-slova. Dívčí skupina ze svého středu vyloučí dívku, která upoutává příliš velkou pozornost na vlastní nadřazenost, a kritizuje ji tím, že o ní říká: „Myslí si, že je něco zvlášt-ního“; zatímco dívka, která druhým říká, co mají dělat, je odbyta jako „rozkazovačná“. Takto se dívky učí mluvit způ-sobem, který jejich vlastní potřeby vyrovnává s potřebami druhých – aby si mezi sebou v nejširším slova smyslu za-chovaly tvář.

Chlapci si zpravidla hrávají velmi odlišně. Běžně si hrá-

vají ve větších skupinách, do nichž se může zapojit víc chlapců, ale ne ke každému se přistupuje na stejné úrovni. Od chlapců s vyšším postavením ve skupině se očekává, že budou svůj status spíš vystavovat na odiv, než ho zmírňo-vat, a obvykle jeden nebo dva chlapci bývají považováni za vůdčí osobnosti. Chlapci si zpravidla nepředhazují, že jsou „rozkazovační“, protože od vůdčí osobnosti se očeká-vá, že chlapcům s nižším postavením řekne, co mají dělat.

ženské a mužské

řečové chování

řečové rituály

nadřazenost

vůdčí osobnost

164 | Arogance jako klíč k úspěchu

Obsah kapitoly

Dobrý výkon se prosadí 165

Jen schopnost týmové práce se počítá 169

Ošklivé slovo na M 171

Moc, mediace a potřeba harmonie 175

| 165Omyly a slepé uličky

Dobrý výkon se prosadí

Je to jako smutný refrén, když musím stále poslouchat, jak si vysoce kvali ikované ženy stěžují, že jejich nasazení, je-jich zápal pro věc a jejich pracovní výsledky nejsou jejich nadřízenými oceňovány. Všichni kolegové to vidí: Paní N. odvádí skvělou práci, ale kupodivu její šéf to permanent-ně přehlíží. Mnohé ženy skutečně věří, že pro úspěšnou kariéru stačí jen to, že prostě odvádějí dobrou práci, a ne-považují za nutné dělat tomu ještě navíc odpovídající pro-pagaci. Předpokládají, že kvalita jejich práce hovoří sama za sebe, a proto nepotřebuje ještě uvnitř irmy žádnou extra reklamní nálepku navíc.

Jistěže existují i nadřízení (muži), kteří sami od sebe aktivně projevují zájem ženy povyšovat, i když ty si žád-nou reklamu nedělají. Není to ale pravidlem. Ve vší naivitě mnozí mužští nadřízení předpokládají, že ženy, které jsou opravdu dobré, o tom také budou mluvit. A ty, které o tom nemluví – nemohou být ani nijak zvlášť dobré.

Podle Debory Tannenové spočívá jeden z typických ritu-

álů, jež vůči sobě uplatňují už dívky, v tom, že je třeba „za-ujmout podřízenou pozici a vsadit na to, že druhá osoba rozpozná a ocení rituální povahu tohoto sebezapření“. Jiné ženy tento způsob chování zpravidla rozpoznají a odpoví-dajícím způsobem reagují. Muži toto chování pochopí jen zřídka, protože naprosto odporuje jejich vlastní řeči. (Po-známka redakce: Není to samozřejmě věc pouze současná, stačí nahlédnout např. do Pýchy a předsudku, knihy milo-vané generacemi žen.)

Přesto spousta žen neustále předpokládá, že jejich muž-ští kolegové, šéfové a zákazníci o jejich dobré práci prostě musejí vědět a že jim poskytnou uznání, na které si samy o iciálně nečiní nárok a na které díky naučené maskovací

přehlížení kvalitní

práce

mluvit o dobré

práci?

rituální povaha

sebezapření

automatické uznání

166 | Arogance jako klíč k úspěchu

pokoře nepoukazují. Většina mužů je však při takové stra-tegii beznadějně předežene. Rivalitní hry? Kdykoli a rádi. Hra na hádanky? „Co? Díky, raději ne.“

Bratři Grimmové zapsali jednu pohádku, v níž je exem-

plárně ukázáno, jak sami muži k tomuto tématu přistupují: Statečný krejčík. Čin, který podnítil kariéru tohoto krejčí-ka, zcela zjevně nebyl nikterak statečný. Zabil na chlebu s marmeládou jednou ranou sedm much, což z objektiv-ního hlediska nepředstavuje důkaz neobvyklé výkonnosti ani skvělých vůdcovských kvalit. Nicméně hrdina příběhu si z toho udělá maximálně úspěšnou PR kampaň, přičemž mlčky souhlasí s tím, že druzí (muži?) mylně reklamní slo-gan „Sedm jednou ranou“ vnímají jako důkaz jeho skuteč-ného zabijáctví.

Jak by to asi probíhalo v případě nějaké statečné švad-

lenky? Zřejmě by ji samu od sebe nenapadlo, udělat z tako-vé banality PR kampaň. Pokud by ale chtěla zprávu o tom předat dál – zřejmě nikoli na všeobecně velmi nápadné šerpě –, pak by ji zřejmě formulovala spíš s věcnou ko-rektností a bez vychloubání, takže by zněla: „Sedm much jednou ranou.“ Přesně podle skutečnosti, nic víc, nic míň. Každý by si to vyslechl a pustil to z hlavy jako nepodstat-nou hloupost. Na nějaký postup ani pomyšlení.

Je nasnadě, že takovéto naučené mechanismy ženy v si-tuacích, kdy jde o kariéru, znevýhodňují. Pokud jedna strana přímo staví na tom, aby vždy hledala konsensus, a druhá se permanentně snaží získat navrch, je velmi pravděpodobné, že vyhraje strana druhá.

Vůči nadřízené nebo kolegyním by si ženy měly dvakrát rozmyslet, v jaké souvislosti a jakým způsobem své pra-covní výkony vystavují.

Ale u mužských šéfů je to naprosto jinak. Vystavování

rivalitní hry

a hra na hádanky

úspěšná PR kampaň

věcná korektnost

| 167Omyly a slepé uličky

se na odiv je přesně to, co šéf muž očekává – a taky sám předvádí u svého nadřízeného.

K tomu přibývá ještě poněkud brutálnější fakt, jenž my-

šlenku automatického ocenění dobré práce staví do světla pracovních a společenských vztahů, jež jí přísluší.

Sonja Bischoffová, profesorka na fakultě hospodářských a sociálních věd Hamburské univerzity, se už spoustu let věnuje největším dlouhodobým studiím v německy mlu-vících zemích ohledně žen a mužů ve vedoucích pozicích, studiím, na něž jsem se už vícekrát odvolával. V jejich rámci jsou vedoucí pracovníci středního managementu (top managenent se k tomu nehodí, protože v něm je bo-hužel zastoupeno jen málo žen) dotazováni ohledně toho, jaké zkušenosti udělali v poslední době, ale i během celé své kariéry.

V poslední studii z roku 2005 byla položena otázka, co ženy a muži vnímali jako hlavní překážky ve vzestup-né fázi své kariéry. Dvanáct procent mužů odpovědělo, že se necítili profesně dostatečně kvali ikovaní – u žen to bylo jen deset procent; jedenáct procent mužů zpět-ně vnímalo jako problém při svém vzestupu nadřízené a kolegy – totéž však pociťovalo jen pět procent žen. Jen jedno procento mužů vnímalo jako překážku spojení ro-diny a kariéry, zato však osm procent žen. A teď to přijde: Třiadvacet procent žen pociťovalo jako překážku na své profesní dráze doslovně „předsudky vůči ženám“. Na ex-plicitnější otázku, jestli někdy zažily skutečně vyloženou „osobní diskriminaci kvůli pohlaví“, jednoznačně kladně odpovědělo čtyřiadvacet procent manažerek. Tedy každá čtvrtá. Přičemž se zřejmě u žen, jež se vůbec dopracovaly na nějakou vedoucí pozici, dá předpokládat, že nebudou nijak přehnaně přecitlivělé.

Každá čtvrtá žena ve vedoucí pozici na své kůži zažila, že byla v zaměstnání diskriminována! Nezmiňuji to proto,

automatické oceně-

ní dobré práce

hlavní překážky

postupu

nedostatečná

kvalifi kace

nadřízení a kolegové

spojení rodiny

a kariéry

předsudky proti

ženám

diskriminace kvůli

pohlaví

Arogance jako klíč k úspěchuPeter Modler

ISBN 978-80-7413-162-2

DOPORUČENÁ CENA: 240 KČKATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR1131

9 7 8 8 0 7 4   1 3 1 4 7 9ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

Zoner Presstel.: 532 190 883e-mail: knihy@zoner.czwww.zonerpress.cz

Tato kniha je napsána pro ženy. Je určena ženám, které chtějí uspět v zaměstnání, v profesi, kterou si vybraly, a kdekoli tam, kde se střetáva-jí se světem mužů. Ať již jde o práci, studium nebo i vztahy doma nebo mezi přáteli – naučte se být agresivní.

Agresivita není nepřátelství, agresivita je postoj, kterým hájíte svá prá-va, prosazujete své názory a dobýváte příležitosti.

Muž není stejný druh člověka jako vy, má jiné zvyky, má jiné instink-ty, používá jinou řeč než žena. Musíte se naučit rozumět této řeči stejně jako jinému cizímu jazyku, pokud chcete obstát ve  srovnání s  muži. A platí to i obráceně – pro muže, kteří vedou kolektivy žen, je dobré, pokud porozumí řeči žen, orientují se v jejich chování a signálech, které k nim vysílají.

Peter Modler napsal tuto knihu na základě mnohaletých zkušeností s vedením tzv. tréninků arogance, seminářů, na kterých s klientkami rozebírá různé konfl iktní situace, zejména profesní vztahy mezi muži a ženami na pracovištích. Uvádí celou řadu konkrétních, ale i obecných problémů, se kterými se ženy setkávají, odhaluje pozadí střetů a nalézá jejich řešení.

Kniha je zakončena stručným desaterem, které by každá žena měla mít na  paměti, pokud jí záleží na  úspěchu a  touží prosadit se nejen v zaměstnání. První přikázání zní: Nebudeš brát všechno smrtelně váž-ně! Tuto knihu ale vážně berte, protože vám může pomoci najít cestu k úspěchu: Naučte se být arogantní.

Fotografie na obálce:© iStock/#4431244/Yuri Arcurs