Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Arbeitsorganisation und ökonomisches Denken in der Gutswirtschaft des römischen Reichesby Norbert BrockmeyerReview by: Etela ŠimovičováListy filologické / Folia philologica, Roč. 95, Čís. 3 (1972), pp. 188-192Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23459008 .

Accessed: 15/06/2014 01:49

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.28 on Sun, 15 Jun 2014 01:49:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

historischen Problème untersucht werden. Dennoch ist der Edition ein Kommentar

beigefiigt, wo nicht nur die Bedeutung jedeš Ausdruckes erklart wird (z. B. auf

grund des Corpus glossariorum), sondern auch zahlreiche Beisplele seiner Verwen

dung in Papyri und Inschriften angefiihrt werden, oft sogar mit Preisangaben, be

gleitet von einem erschopfenden Litera turverzeichnis.

Den Text mancher Fragmente hat der

Herausgeber selbst kontrolliert, bei an deren konnte er sich auf die bereitwilli

gen Kollegen und ihre Photos stiitzen. Eben in den letzten Jahrzehnten sind unsere Kenntnisse um viele neue Teile des Edikts bereichert worden. Dank der

Grofizugigkeit der Auffinder konnten

sogar 28 noeh unveroffentlichte Fragmente in die Ausgabe eingereiht werden, die letzten nur in einem Supplément, auf das aber im Text verwiesen wird, so dafi sie der Benutzer in den Kontext leicht ein setzen kann. Auch hat das Supplément noch ein besonderes Register am Ende des Bûches, das man immer mit in Kauf nehmen mufi.

Sonst ist das ganze Werk sehr iiber sichtlich gemacht. Von grofier Wichtig keit ist das ausfiihrliche Fragmentver zeichnis, jeweils mit Angabe der Abkíir zung und mit dem vollstandigen Ver zeichnis der Ausgaben. Ebenso niitzlich sind weiter die Inhaltsangaben und Ober sicht iiber die Verteilung der Fragmente und zuletzt eine Konkordanz mít der Mommsenschen Edition. Die Fragmente sind nicht mehr mit den Buchstaben

(Siglen) wie bei Mommsen—Blíimner, sondern mit der Abkiirzung des Herkunfts oder notfalls Aufbewahrungsortes bezeich net. Innerhalb desselben Fundortes wer den die Fragmente durchgezahlt, z. B. Ptolfemais) I—XVI. Von der Sorgfaltig keit des Herausgebers zeugt auch das Literaturverzeichnis, das 23 Seiten ein nimmt. Nur war es vielleicht nicht not

wendig, bei den verschiedenen Jahrgangen der Année épigraphique immer die ver schiedenen Herausgeber dieses Reperto riums anzugeben, zumai wenn es mehrere gibt (wie S. 39, bei AE 1957, Gagé—Le glay—Pflaum—Wuilleumier ).

Sowohl der lateinische als auch der griechische Text (immer auf den gegen iiberliegenden Seiten) ist meisterhaft ediert. Es wird nicht klassizisiert, der kritische Apparat ist meist positiv, vor allem bei dunklen oder entstellten Aus driicken — man sieht dabei, wie vieles in dem Edikt trotz den Bemtihungen einer Reihe von hervorragenden Kennern (wie aus den letzten Jahren Bingen, Guarducci, Reynolds, Robert und natíirlich Lauf fer) noch unerklart bleibt. Nicht

ailes im Text konnte in der Endrevision nach dem Supplément erganzt werden. Dabei wâre es môglich, glaube ich, auch etwas zu verbessern. So steht 1m grie chischen Text 28,66 craxxo?m[— ], was im Kommentar als onxxo/.i'|[f5n], „grobe Sackleinwand", erklârt wird, wâhrend im lateinischen entsprechenden Text, der im Supplément wiedergegeben wird, sac cus lineus steht (im Kommentar auch schon nach dem Supplément erwâhnt). Man konnte auch im griechischen Text an ein Adjektiv (mit /.i|- statt Xi- am An

fang) denken. im Register ist das Wort nicht erganzt.

Die Erlâuterungen, obwohl sehr knapp gehalten, bieten ailes, was zum Ver standnis nôtig ist. Vor allem die dort

angeftihrte Literatur ist sehr niitzlich. Zu diesem Kommentar mochte ich nur zwei

Bemerkungen machen: S. 269 im Kom mentar zu Kap. 21,1—4 sind zum Worte lanarius die Belege CIL VI 9489—9494

angefuhrt; von diesen ist Nr. 9490 zu

streichen, da es sich dort um keinen la

narius, sondern um einen Ianuarius han delt (vgl. LF 77, 1954, 218). Was die mo dernen botanischen Namen betrifft, ist darauf zu achten, dafi sich die Nomen klatur bei manchen Pflanzen nach 1956 veràndert hat; so heifit Majoran nicht mehr Origanum maiorana (S. 287 zu 36, 99), sondern Maiorana hortensis (Origa num maiorana ist nun ein nicht mehr

gultiges Synonymum); ebenfalls bei Kor nelkirschbaum (S. 253 zu 14,4) ist es besser, Cornus mas als Cornus mascula zu gehrauchen.

Obwohl sich der Herausgeber nur auf die Herausgabe aller Fragmente und auf die Erklarung der Termini beschrankt hat, bildet auch so diese Ausgabe, die die

vorigen vôllig ersetzt, einen ziemlich stattlichen Band. Hoffen wir, dafi auch aile Schlufifolgerungen in verschiedensten Fâchern, die sich auf diese musterhafte Edition stiitzen werden, ebenso ent deckerisch sein werden.

Ladislav Vidman

Norbert Brockmeyer, Arbeitsorganisation und ôkonomisches Denken in der Guts wirtschaft des romischen Reiches, Ruhr Universitat Bochum 1968. Stráň 494.

V období technickej revolúcie vystupuje čoraz viac do popredia otázka rentability práce, pretože na nej sa zakladá pokrok, od nej závisí životná úroveň řudí a pod. Je preto pochopitelné, že tento hospo dářsky aspekt přitahuje pozornost nielen ekonómov a sociológov, ale aj příslušní kův iných vědných odborov, napr. klasic

kých filológov a starověkých historikov,

188

This content downloaded from 185.2.32.28 on Sun, 15 Jun 2014 01:49:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

ktorí skúmajú túto otázku z historického hl'adiska resp. v určitom historickom ob dobí. Príspevkom takéhoto druhu je aj inauguračná práca západonemeckého au

tora, o ktorej tu referujeme. Ako vyplývá z úvodných slov autora,

autor si kladie za úlohu riešiť otázku ren

tability v rímskej říši z hl'adiska pracov ných sil, ktoré sa používali na římských majetkoch v rozpátí niekol'ko storočí, od

doby Catonovej, prvého reprezentanta odbornej pofnohospodárskej literatúry, až

po obdobie cisára Alexandra Severa. V prehlade modernej literatúry, ktorá

predchádza riešenie vlastnej problematiky (I. diel, str. 9—70), rozobral autor práce tématicky zamerané na vznik a podstatu římského kolonátu, a práce, zaoberajúce sa otrockými pracovnými silami zaměst

nanými v pol'nohospodàrstve. Prehl'ad ob

sahuje výsledky bádania buržoázne orien

tovaných vedcov, ako aj výsledky bádania

marxistov, vrátane názorov zakladaterov

tejto teorie Marxa a Engelsa. Interpretácia diel, nakoïko sme s nimi bližšie obozná

mení, vyznieva z hřadiska nastolenej pro blematiky vcelku vecne. Na druhej strane však — sotva možno súhlasiť s metodo

logickým postupom pri zatrieďovaní au torov mechanicky do jednotlivých skupin na marxistov a nemarxistov. Týka sa to

najma autorov z obdobia pred druhou světovou vojnou (K. Bûcher, E. Meyer), ktorým autor imputuje marxistické idey a paušálně ich zaraduje medzi marixstov, vychádzajúc zrejme z toho, že sa věno vali sociálno-ekonomickým otázkám, ktoré

stoja v popředí záujmov najma marxistic

ky orientovaných vedcov. Nedostatočné oboznámenie sa autora so základnými princlpmi marxistickej ekonomiky má tiež za následok zjednodušenú interpretáciu diel marxistických vedcov, najma v tom, že ich autor obviňuje z dogmatizmu pri vysvětlovaní hospodárskej a spoločenskej povahy římského štátu.

Jadrom práce je druhá a tretia časť

(str. 71—292), bohato dokumentované

poznámkovým materiálom (str. 293—444). Pri posudzovaní ekonomickej podstaty rímskej říše autora zaujala predovšetkým otázka, predo kolonát vystriedal otrocký systém práce, a vlastná podstata, obdobie a vznik kolonátu.

Východiskovým materiálom v druhej Casti sú autorovi diela „scriptores rei

rusticae", Catona, Varrona a Columellu, ktoré Interpretuje v konfrontácil s vědec kou literatúrou. Pri interpretácii týchto diel sa autor zameral v podstatě na sy stém hospodárenia a organizáclu práce na majetkoch z hladiska pracovných sil, ako vyplývajú z diel spomenutých auto rov. Osobitnú pozornost věnoval námezd

ným pracovným silám a formám přena

jímania slobodných pracovných sil, ná

mezdným zmluvám (Verdingungsvertrage) a pod.

V tretej časti (str. 183—287) usiluje sa autor podať všeobecný pohlad na hos

podářské poměry v období cisárstva, a to od jeho vzniku až po krizové obdobie 3. storočia n. 1. Historickým pozadím týchto skutočností a východiskům pri posudzovaní hospodářských javov je mu

agrárna politika cisárov reprezentujúcich toto obdobie. Do tejto časti územne boli

pojaté už aj provincie. Literárny materiál

je doplněný v skromnej miere aj archeo

logickými, epigrafickými a právnymi pra meflmi pochádzajúcimi z cisárskeho obdp bia. Hlavnú pozornost venuje autor podobné ako v druhej časti ekonomickým tenden ciám majitefov hospodářských celkov a sociálnemu zloženiu pracovných sil na

majetkoch. Prácu uzatvára zoznam použitej litera

túry (str. 445—467) a menný a věcný register (str. 468—494).

Ako vidno zo stručné načrtnutej pro blematiky, autor osadil tému do poměrně širokého historického rámca. Takáto kon

cepcia práce ponuka autorovi možnost skúmať ju v širších historických súvis

lostiach, vo vývine, čo je iste na osoh veci. Zdá sa nám však, že samotná dielčia

interpretácia niektorých, i keď správné volených javov (porov. napr. inťerpretá ciu Catona, rozdelenú do kapitol: Zá kladné principy Catonovej náuky o pol'no hospodárstve, Pracovná organizácia na

Catonových majetkoch so subkapitolami: Villicus, Neslobodné stále pracovně sily, Nestále pracovně sily, Námezdné zmluvy), vyznieva miestami stroho a vedie k splo šteniu a istej absolutizácii javov. Veď už samotná konštrukcia a charakter Cato novho diela, na adresu ktorého odznelo tol'ko výhrad z rôznych stráň, poskytuje vel'ký priestor dohadom rôzneho druhu, před ktorým sa — aj to len do istej miery — ubráni len ten, kto sa ako-tak

význá v pol'nohospodârskej problematike. Vidno to napr. aj z úvahy autora při interpretovaní Catonovej vety: „si te li benter vicinitas videbit... opera faci lius locabis, operarios facilius conduces"

(kap. 4), ktorej autor připisuje vačšiu

závažnost, akú vskutku má z htadiska

prenajímania pracovných sil, keď hovoří:

„Unverstandlich ist nur, dafi Cato die

Arbeitsvergabe nachbarschaftlich regeln wollte" (str. 80), resp. „Unwahrscheinlich ist es auch, dafi Cato unter den hier zitierten Nachbarn Tagelôhner verstand"

( ibid. ). Nazdávame sa, že úplné postačí chápat toto miesto v zrkadle obyčajných medzitudských vzťahov medzi dvoma či

viacerými partnermi — susedmi, ktorí si ochotné v z á j o m n e vypomůžu v hoci

189

This content downloaded from 185.2.32.28 on Sun, 15 Jun 2014 01:49:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

referáty

ktorom období, hoci aj v období špičko vých prác, podia potřeby a na základe susedskeho dohovoru. Přitom absolútne nemusí ísť o prenajímanie pracovných sil vo vlastnom slova zmysle a naskrze už nie o nejakú ranú formu kolonátu, k čomu

by takéto spekulativně úvahy mohli viesť, ako to čítáme na str. 81. Ide tu o věcný a komerčný vztah dvoch rovnocenných partnerov, kým u kolona prevládajúcim a určujúcim momentom Je vztah osobný. Právě tak sa nazdávame, že je ťažko vecne správné a celospolečensky výstižné interpretovat pojem „politor" a „politio" len na základe jedného údaja z Catona, najma nie porovnáváním podmienok, za

akých sa „politio" diala v období Catona, s podmienkami v období o niekolko sto ročí neskôr a v inom teritoriu (v Afrike). Je vôbec otázka, akú obsahovú náplň malo toto slovo v tom istom období na

rôznych miestach Itálie. Pri nedostatku

inej literatury tohto druhu a při kusosti

zpráv Catonových móže sa potom inter

pretácia Catonovho diela takýmto spôso bom zakladať len na špekulatívnych, ničím však nepodložených úvahách.

Zápisky výkonného rolníka, akým bol

Cato, isteže nemožno posudzovať z toho istého zorného uhla ako dielo Varronovo O rolníctve, ktorý je v prvom rade teore tik a píše prevážne na základe odbornej literatúry. Tento aspekt třeba brat do

úvahy aj při interpretácii Varronovho diela. Argumentácia autora, „že rolník Catonovho typu resp. obdobia mal váčšie skúsenosti v polnohospodárskej praxi ako

rolník, ktorý sa učil z Varrona, a že

preto nachádzame u Catona len málo zá

sadných pravidiel, zato však ovela viac drobných praktických pokynov" (str. 105), svědčí o tom, že autor pri svojich vývo doch nevzal dostatočne do úvahy vývi novú fázu, ktorou přešlo římské pol'no hospodárstvo od čias Catona po Varrona, ako aj to, že málo prihliada ku koncepč nému zameranlu spracovania polnohospo dárskej problematiky a k úrovni poznania tejto problematiky u oboch autorov. Pravda

je len to, že koncentrácia pôdy v rukách

jednotlivcov v období Varronovom mala za následqk aj zmenenú organizáciu práce na majetkoch, čo však nijako nevylučuje existenciu aj menších majetkov, kde tomu mohlo byť inakšie. Hlavným cielom hospo dárenia u oboch autorov je — a to při znává aj autor — dosiahnutie čo možno najvačšieho zisku. To sa týka podia nášho názoru v plnej miere aj Varronovej „pastio villatica". Preto argumentácia autora „Die domini organisierten anscheinend hâu fig diese Giiter weniger nach wirtschaft lichen Gesichtspunkten, als daft sie auf und mit ihnen Luxus und Prunk entfalten wollten..." ... „Eine derartige Wlrtschaft

diente vielleicht am ehesten dem Varro nischen Ziel, durch Freude an ihren Gii tern das Interesse der domini ftir die Landwirtschaft zu beleben" (str. 110), kde sa radost z pestovania hydiny, vodného vtáctva a dive] zveri povyšuje na princip hospodárenia, zdá se nám byť podružná a naivná. Vzbudit záujem o rolnické za mestnanie pokúšali sa obaja autori, každý svojím spôsobom: Cato vychvalováním rolnictva ako jediného čestného a slobod ného člověka dôstojného zamestnania, Varrò vychvalováním radosti plynúcich z tohto zamestnania, nech pochádzali odkialkotvek.

Podobným spôsobom rozoberá autor aj dielo C o 1 u m e 11 o v o. Správná a účelná

organizácia práce na rastúcich vel'ko statkoch a správné metody riadenia a kontrola umožňujú intenzívně hospodáre nie, založené ešte stále na otrockom sys téme práce a spôsobe hospodárenia (str. 178). Pri rozbore příčin úpadku polno hospodárstva a poklese výnosov autor však nekriticky přijímá názory Columel love o příčinách tohto úpadku. Columel love názory stotožňuje s ekonomickou

skutočnosťou, najmá čo sa týka kauzality v2niku určitých javov, a z tohto htadiska

argumentuje aj proti názorom socialis

ticky orientovaných vedcov v otázke vzniku a významu kolonátu (napr. na str. 179 proti názorom Štajermanovej, ktorá osadzuje svoje skúmanie kolonátu do 2.—3. storočia n. 1., autor argumentuje názormi Columellovými, a podobným spô sobom aj proti Maškinovi, keď popiera jeho stanovisko, že kriza otrokárskeho

systému vyústila do inštitúcie kolonátu, opáť přitom argumentujúc názormi Colu

mellovými). Hoci teda závěry autora o celkovom zameraní hospodárenia na

polnohospodárskych usadlostiach [dosiah nutie maximálnych výnosov a maximálnej renty a týmto postulátom prispósobená organizácia práce i ďalšie autorom uvá dzané fakty) zodpovedajú všeobecným už dosiahnutým poznatkom vědeckého bádania v tejto oblasti, pri robení socio

logických záverov příčinu javov autor

nevysvětluje na podklade objektívnych ekonomických faktov, ale subjektivnými činitelmi vlastníkov majetku, keď napr. hovori, že příčinu vzniku kolonátu ne třeba hladať v nízkej produktivitě práce otrokov, ale „in der wandelnden Wirt

schaftsgesinnung der Grundbesttzer" (str. 181). K marxistickej téže o prehíbovaní triednych protikladov v antickej spoloč nosti zaujíma teda autor negativné stano

visko, ako aj k marxistickému triednemu

chápaniu a vysvetlovaniu dějinných javov, naivně sa domnievajúc, že hmotné pod něty, ktoré už napr. odporúčal Varrò po skytovat otrokom, mohli preklenúť triedne

190

This content downloaded from 185.2.32.28 on Sun, 15 Jun 2014 01:49:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

protiklady otrokárskej spoločnosti, odstra nit nezáujem otrokov na práci (str. 134) a vyriešiť krlzu otrokárskej spoločenskej formácie. Autor jednodutho nechce uznat, že v histórii vývinu hospodárstva sa pře sadilo len to, Co je ekonomicky účelné a Co lepšie uspokojuje potřeby celej spo ločnosti, a teda čo je progresivně.

V tretej časti, ktorej predmetom je, ako sme už naznačili, agrárna politika v ob dobí cisárstva, autor už vo zvýšenej miere ťaží z historických a sociologických vý skumov tohto obdobia. Preto aj táto část

vyznieva ako celok lepšie než predchádza júca. Autor sa opiera o všeobecne známe

fakty, ako boli koncentrácia pôdy v ru kách jednotlivých majiteřov, resp. cisárov a hospodářsky význam provincií pre řím sku ríšu. Literárně zmienky u Horatia, Pliniovcov (najmá rozbor hospodářské j činnosti, ako sa zračí v listoch Plinia ml.), zmienky Senecu, nápisy z Veleie a Bene

venta, ako aj vykreslenie hospodářského postavenia kampanských miest, viac-menej len podporné dokreslujú jeho konštato vania a nie sú bezprostředným východis kům a prameňom rozboru, ako tomu bolo v predchádzajúcej časti, ktorej nedostatok

spočívá právě v tom, že autor v nej ne vzal do úvahy aj celkové historicko

spoločenské skutočnosti tohto obdobia. Autor si sice uvědomuje, že diela „rei rusticae scriptores" neodrážali vždy reálnu

skutočnosf, a že ich úvahy sa zakladali

viac-menej na hypotézách (str. 184), pri celkovom hodnotení římského hospo dárstva nevyvodzuje však dčsledok, že

samy o sebe nemóžu byť meritórnymi z hïadiska poznania a posudzovania po vahy římského hospodárstva. Inak je tomu v tretej časti, kde si autor uvědomuje, že

pri posudzovani hospodárstva v Itálii vel kú úlohu hráli aj regionálně a kvantita tivné rozdiely pčdneho fondu, ktoré sa nutné museli odrazit aj při prenajímani pracovných sil a v rôznych formách ich

využívania.

V tretej časti práce autor široko roz

pracoval otázku organizácie práce z hřa diska riadenia nielen konkrétných hospo dářských procesov, ale najmá z hladiska riadenia hospodářských celkov. Správné podtrhuje myšlienku, že enormná koncen trácia pôdneho fondu v rukách jednot livcův sa odrazila vo formách riadenia

pofnohospodárskych majetkov. Tak tomu bolo najmá v severnej Afrike, kde sa

historicky najskôr obiavuje popři vlast níkoch latifundií a bezprostředných vý robcoch (či to boli otroci alebo kolóni] nový hospodářsky činitel, kapitálové silný nájomca latifundií, conductor, a to aj cisárskych. Vefkoprenájom pofnohospo dárskych majetkov sa stává pravidlom

v cele] říši. Riziko pol'nohospodàrskeho podnikania nesie velkonájomca, latifun dista sa stává typickým rentiérom.

V priereze troch storoči poukazuje autor na postupný úpadok pofnohospodárstva v rimskej říši. Velkú pozornost venuje snahe viacerých cisárov (Hadriána, Com

moda, Septimia Severa a ďalšich) zabez

pečit cestou drobného hospodárenia —

vo forme occupatio — znovuobrábanie

opuštěných pôdnych fondov resp. pozem kov, premenených na pastviny. Všetky tieto pokusy zlyhávali, „agri deserti" sa

nadale] šířili, čo malo za následok zni žovanie štátnych príjmov (str. 266). Ani drobni kolóni resp. „occupatores" neboli

schopní v tom čase hospodáriť rentabilně. Len veíkokapitálove silní agrárni podni katelia — zo začiatku len ako veiko

nájomci, postupom času aj ako vlastníci —

mohli hospodáriť s úspechom a rentabilně, pravda, len za předpokladu pripútania kolónov či „occupatores" k pôde. Hoci si

je autor vědomý tejto skutočnosti, ne

poukazuje na skutočnú příčinu tohto javu, prečo sa neujali pokusy o znovuoživenie drobného rolnictva, na to, že táto forma boia už vývojom překonaná, a preto všetky pokusy cisárov vrátit ekonomický vývoj o celé stáročia dozadu boli vopred odsá dené k nezdaru. Táto skutočnosť sa sotva totiž dá pochopit idealistickým pristupom k poznávaniu spoločenských javov. Kon štatovanie autora, že v dôsledku vývoja stávajú sa bývalí verkonájomci na cisár

skych majetkoch pomaly zemepánmi, za tiař čo kolóni a „occupatores" sú zatla čení do hospodárskej a sociálnej závis losti a do osobné] neslobody (str. 267), nestačí na pochopenie tejto změny, lebo osobná závislost kolónov je len vonkajším prejavom ekonomickej příčiny vzniku a

podstaty inštitúcie kolonátu. Právě tak sa nemožno uspokojit len s poukazováním na kapitálová slabost a nedostatočnú od borná připravenost kolónov, ako aj na

perzekácie zo strany římských áradníkov voči „occupatores", ktoré podfa autora malí byť překážkou rozvoja inštitácie

„occupatio" půdy na cisárských majet koch. S poslednou argumentáciou autora nemožno sáhlasif aj preto, že tu autor administratívnu překážku povyšuje na eko

nomická příčinu. Takéto vysvetfovanie je totiž len formálně, pretože neskáma spo ločenská podstatu a poslanie samotnej Inštitácie.

Záverom možno povedať, že hoci sa autor usiluje o komplexně objektivně po sádenie základných hospodářských otázok

rimskej říše, ako boli organizácia práce a ekonomické tendencie vlastníkov výrob ných prostriedkov, jeho práca je tradič

ným zhrnutím už známých faktov. Na

191

This content downloaded from 185.2.32.28 on Sun, 15 Jun 2014 01:49:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

miestach, kde polemizuje s výsledkami bádania marxistických vedcov, uchyluje sa k formálnemu spôsobu argumentácie, čo v mnohých prípadoch pósobí dojmom, akoby autorovi skór šlo o polemiku proti marxistickým názorom na vývin 1'udskej spoločnosti než o dosiahnutie stanoveného ciel'a poznávania.

Etela Simovičová

R. Fink, Roman Military Records on Pa

pyrus. Philological Monographs of the American Philological Association Nr. 26. The Press of Case Western Reserve Uni

versity, 1971, 571 str., $ 24.00.

V citované knize shromáždil Fink papy rologické dokumenty, osvětlující vnitřní chod římských vojenských jednotek a

vztahující se k prvním třem staletím císařské doby. Fink vylučuje ze své práce ty prameny, které se dotýkají různorodých vztahů mezi příslušníky armády a civil ním světem (např. korespondenci mezi

vojáky a civilními osobami, dokumenty o propouštění vojáků ze služby, záznamy 0 soukromých smlouvách, uzavíraných vojáky, nebo o dohodách, na nichž se

vojáci podíleli vedle civilních osob apod.j. Materiál, který Fink shromáždil, posky tuje bezprostřední pohled do života men ších římských jednotek, plnících samo statné úkoly. Seznamy jejich příslušníků, údaje o jejich pověření zvláštním poslá ním, ranní rozkazy, rozmanité účty, po tvrzenky o převzetí peněz či materiálu, oficiální korespondence mezi vojenskými činiteli, záznamy o příčinách smrti jed notlivých vojáků, jakož i o pohybu muž stva mezi různými jednotkami na území římské říše, tvoří součást cenných údajů, jež lze čerpat z uvedených dokumentů. Mnoho z nich se vztahuje ke cohors XX

Palmyrenorum [Dura Europos); zachované

zprávy o jejím složení i denním zaměst nání umožňují živou představu o pomě rech v jednotce, střežící římské zájmy v strategicky významném postavení ve

východní oblasti říše.

Předmětem Finkova zájmu byly jednot livé papyry, a nikoli synthetické zpraco vání problémů, jež jsou v nich obsaženy. Až na nepatrné výjimky jsou texty, které Fink ve svém díle uvádí, již publikovány. Přesto má však toto souborné vydání pa pyrologických pramenů s přesně vymeze ným tematickým ohraničením své opod statnění, neboť jednotlivé papyry byly dříve uveřejněny porůznu v řadě časopisů či edicí, takže práce s nimi působila 1 z tohoto důvodu obtíže. Fink ve svém díle navázal na práci významných bada

telů, jako je J. F. Gilliam či S. Daris,

na něž se ěasto odvolává. Nespokojuje se však anastatickým otiskem posledního vydání určitého textu; uvádí na ně přiro zeně odkaz a zmiňuje se i o starších komentářích k nim. V řadě případů pak sám zdokonaluje čtení, které bylo dříve

přijímáno. Své vydání opatřuje Instruk tivním úvodem, shrnujícím hlavní problé my, které se pojí k příslušnému doku

mentu, jakož 1 podrobným filologickým a věcným komentářem.

Většina uveřejněných papyrů je psána latinsky. I za této situace byla ediční

práce, kterou Fink spolu se svými před chůdci vykonal, plná větších i menších

překážek, neboť fragmentární stav někte

rých nálezů dával na řadě míst jen malou

naději na přesvědčivé doplnění poruše ných či zničených míst. Práci ztěžovaly i některé terminologické obtíže, neboť

jazyk této pramenné kategorie se vyzna čuje mnoha osobitostmi. Vojenské papyry tax mohou vyvolat zaslouženou pozornost i z hlediska filologického. Bohatý mate riál v nich nalezne 1 zájemce o onomas tické problémy, o prosopografii a nábo ženství římského císařského období. Fink si byl vědom těžkostí, které často působí papyrologický text badatelům, kteří ne

jsou přímo vyškoleni v práci s papyry příslušné kategorie. V některých závaž

ných případech proto uvedl anglický pře klad dokumentu. Tyto překlady mají při rozeně jen pomocný (orientační) ráz, neboť vlastně jsou — aspoň v některých místech — překladatelovou interpretací zachovaného dokumentu.

Některé stránky edice, která byla ná ročná odborné i časově, dávají podnět k formálním výhradám. Uváděný věcný komentář je někde až zbytečně obšírný; upozornění, že ke zkomolení určitého slova v textu papyru došlo opominutím jeho starověkého písaře, a že tudíž nejde o tiskovou chybu, se mohlo , dít běžným sic, a nikoli zvláštní poznámkou, jak činí vydavatel. Domaszewského dílo Die

Rangordnung des rômischen Heeres, cito vané Finkem ve starém vydání z r. 1908, vyšlo v novém zpracování péčí B. Dob sona (Bonn 1967). Množství vlastních

jmen, uváděných na papyrech v těžko čitelné podobě nebo ve zlomku, zůstává

přes veškeré úsilí vydavatele i jeho ně

kterých předchůdců nadále jen v hypo thetickém tvaru. K závažnějším nedostat kům knihy patří skutečnost, že není vy bavena fotografiemi důležitějších doku mentů. To však nemění nic na závěru, že Finkův soubor papyrů patří k dílům, jež při studiu římského vojenství nebude možno opomíjet.

Jan Burian

192

This content downloaded from 185.2.32.28 on Sun, 15 Jun 2014 01:49:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions